konvenční detektor tepla
Klasický detektor tepla je základní zařízení požární bezpečnosti, které sleduje změny teploty v chráněném prostoru. Tyto detektory, fungující na jednoduchých principech, jsou navrženy tak, aby spustily poplach, když teplota v okolí dosáhne předem stanoveného prahu nebo když dojde k neobvykle rychlému nárůstu teploty. Zařízení obvykle obsahuje termistor nebo termočlánek, který nepřetržitě měří teplotu prostředí a je umístěn v odolném, počasím odolném pouzdru. Tyto detektory jsou obzvláště užitečné v prostředích, kde by mohly detektory kouře vyvolávat falešné poplachy, například v kuchyních, garážích nebo průmyslových prostorách s vysokou úrovní prachu. Efektivně fungují buď reakcí na pevně danou teplotu, obvykle kolem 135–165 stupňů Fahrenheita, nebo detekcí rychlého nárůstu teploty, typicky o 15–20 stupňů za minutu. Klasické detektory tepla jsou do širších systémů požární signalizace integrovány prostřednictvím jednoduchých dvouvodičových obvodů, čímž se stávají cenově výhodnou a spolehlivou součástí komplexních strategií požární ochrany. Díky robustní konstrukci vyžadují minimální údržbu, obvykle stačí roční testování a občasná čistka pro zajištění optimálního výkonu. Tato zařízení jsou zvláště vhodná pro oblasti, kde je pravděpodobný výskyt pomalu se rozvíjejících požárů, a poskytují nezbytné možnosti včasného varování, které mohou zabránit katastrofálnímu požárnímu škodám.
EN
